|
Pramen štěstí
Pozdravím slunce
Tančím u hladiny
Paže vztažené do nebes
Půl zlata unce
mám darem od rodiny
která chce štěstí ještě dnes
„Bláhoví lidé!“
skály se dobře baví
za věky věků vědí moc
Kdo s penízky přijde,
doufá, že najde zdraví
a svatí přijdou na pomoc
Zázrak je tady
jenom tu postůj chvíli
do srdce vezmi proudu hlas
Netřeba rady
pohleď - jsem stříbrobílý
štěstí přec bydlí uvnitř v nás
Řeka
Voda, ach voda jak náruč měkká
všemu se poddá, na deště čeká
Průzračná, něžná, hned plná touhy
jiný svět nezná než skály a strouhy
Spanilé javory na břehu svítí
za lesy, za hory odplouvá kvítí
Jak tužba tajená, jak první láska
s tebou je spojená, hýčká tě, laská
Rf.: Řine se, proudí, zurčí a zpívá
paprsky loudí, živá je, živá
Voda, ach voda jak Matka Země
všemu se poddá, šeptá i ve mně
Lakušník svěží přidává krásy
Údolím běží a kvetou jí vlasy
Oblázky hladké do dlaně vklouzly
Štěstí je vratké a řeka dál kouzlí
Objímá, hladí, ve spáncích buší
dá věčné mládí a pohladí duši
Řine se, proudí, zurčí a zpívá
paprsky loudí, živá je živá
Tišina lesní
Tišina lesní - tajemná, měkká
do mechu klesni - dlouho tě čeká
tisíce lístků v krajkoví stočených
voňavou třísku do prstů zdvihni z nich
Dvě ruce vesmírné, sepjaté od rána
v pokoře nesmírné - zářivá nirvána
Goticky spojené - božsky a bez kazů
Rány jsou zhojené, kreslí rám obrazů
Kouzelné kapradí pro přání splněná
Každý chrám nahradí po hlase ozvěna
Jemně ti zazpívá červenka spanilá
Myšlenka trápivá někam se ztratila
K tajemství obzorů vroucně se spínají
dva kmeny javorů - slzy mám na kraji
Za všechny zázraky v mechoví ukryté
děkují nad mraky sny tajně rozvité
Navštívení
Omílán vodami ve světě svět
jak bohatý ostrov, jak vysněný ráj,
v zeleni mechů utají květ:
„ Dám ti ho, řeko, jen sladce hraj“ 
Větvovím ráno se prodírá jas
jak by sám Bůh se podívat chtěl,
kolik v tom koutě způsobil krás:
zeleň i zlato, třpyt pstružích těl
Rf.: Svěže mi voní ten obrázek čistoty
slyším z něj modřinky zvonivě pět
Věřím i váhám, přiznávám - jsi to Ty,
kdo stvořil v radosti mechový svět
Do chladné mysli proniká žár
vykrojí bránu pro nový cit
světelných roků je přemnoho stár
mnoho jich touží vášnivě žít
Paprsků proužky posíláš k nám
aby nám v duši uvízly včas
šumění vody tak důvěrně znám
poprvé slyším z něj andělský hlas
Rf.: Svěže mi voní ten obrázek čistoty
slyším z něj modřinky zvonivě pět
Věřím i váhám, přiznávám - jsi to Ty,
kdo stvořil v radosti mechový svět
Zrození světla
Zrůžoví obzor a mlhy ulehnou
pastelem zbarvené k úpatí hor
Úsvitem zmámená za božskou lucernou
do kopců pospíchám, zní ptačí chór
Posvátná hora pod modřín uchýlí
o kmen se opírám, čekám a sním
Hladí mne větvoví jak křídla motýlí
cítím se přečistá, zbavená vin
S nadějí čekám Zrození sluneční
posvětí nový den, ozlatí kraj
Jak větve stromů k nebi mé paže ční
větříčku z pohádky, tichounce hraj
Ze rtů mi náhle písnička vyletí
něžná a plná posvátných slov
ohnivý kotouč vyprostí z objetí
kopců a lesů i království sov
Na nebe stoupá - zlatý a růžový
- jak nový život přichází k nám
tajemství chrání, slovíčko nepoví
nejdražší přítel, kterého mám
Louka
Pomalu ráno z louky vstává,
čistá je rosa, vlezlý chlad
Za kopcem dřímá hlava plavá,
kopretin píseň slyším hrát
Psárka a šťovík hádku vedou,
jestli ji mám, či nemám rád
Bez sebe celý, tvář mám bledou,
vidím svou horu v mlhách stát
Jak ňadro Země k nebi klene
pyšný a krásný majestát
Snad v rezekvítku zakuklené
prchavé štěstí chce mě hřát...
Pas de deux
Lehounké nožky v půvabné póze
snad tóny harfy z nebe zní
Nestačí? Jediné slovo zní stroze ...
nevhodné je být pompézní
Za krokem krůček jemně se klade
Dvě štíhlá těla krájí sen
slečny jsou cudné, tak svěže mladé...
Kdo není krásou zasažen?
|
