|
Motýl
Ve chvilce zrození čistý jak sníh
na křídlech znamení - už vítr je v nich
Něžný jsi, bělásku, jemný jak stín
Moc křehký pro lásku. Nevím, co s tím
Než křídla narovnáš, nespáchám hřích
Nestihnu "Otče náš" Svět kolem ztich'
Nožky tvé motýlí nespálím snad
Láskou ti zešílím! Máš kopřivu rád?
Kapka
V jediné kapce vesmír se ukryje,
do mechu ulehne tisíce jar
Jak zrnko písku svět kolem starý je,
tisíckrát přetaven ukrývá žár
V jediné kapce píseň se schovává,
okamžik stvoření zachytíš snáz,
když koříš se kráse, ač tolik je prchavá,
když políbíš světlo, nežli den zhas'
Soubytí
Spolu jsme uvízli
na kousku věčnosti
v hlubokém tichu
v tikotu chvil
Zrcadlíš zrcadlím
ne z pouhé vděčnosti
Zmateni pohříchu
z tajemných sil
Oblost má, hloubka tvá
třpytí se do rána
Kapraď i přeslička
- pradávný čas
Byla jsem - nebyla
pro tebe vybrána?
Ortelu nevyčkám
- vítr mě střás'
Na počátku
Mnohem dříve než cokoli bylo,
snad předtím než svět barvy měl
Zplozené, zrozené, počaté dílo
Ohnivý bouře hlas na poplach zněl
Plujeme pospolu vodami nadějí
křehcí a bezbranní - jen přízrak těl
Mnozí nás neživé měli by raději
Nejvyšší od věků však nad námi bděl
Pro malou červenku, která ještě nezčervenala
Něžnými korálky zamrkáš na vánek
od barvy pupalky pomůže červánek
Neboj se, žluťásku, že zimu nepřečkáš!
Schováš se v obrázku od Oty Janečka
Liščí doupě
Zlatá a zemitá
jak malba pradávná....
O čem teď přemítá
hlavinka hedvábná?
Jitřní zář od křížku
tančí už v podhájí
Do liščích kožíšků
sny shůry padají...
Sokolí láska
Vlahý vítr všechno zvedá,
točí se jak vodní vír
Do nebe ční skála šedá,
v lůně chová věčný mír
Letí sokol stěhovavý,
křikem protne údolí
Vlna vlasů - plamen plavý
s teplým větrem zápolí
Horká skála - lůžko ženy
Hebká náruč voňavá
Nebe modré, mračné pěny
Sokol krouží, přistává
Při početí rodů slavných
byla vášeň sokolí,
vzdušný tanec, pohyb plavný...
V lásce můžeš cokoli
|
