|
Na konci léta
 Slunce mě vzbudilo v mlhavém lůžku
Vyhlédly obzory, hluboký les
Duch léta obtočil bělavou stužku
kol kopců, na skály položil vřes
Ze země do duše pronikla síla,
náruč se otvírá, nabírá jas
Ach, králi sluneční, jsem tvoje milá
Nezmizíš s podzimem? Vrátíš se zas?
T’ai - chi
Čínské pohoří, jezero ukryté
Slunce zahoří v hedvábí rozpité
Stojím na skále, náruč mám dokořán
mlhy nestálé zrodily snový klam
Letím s planetou, pevnou Zem v duši mám
Sny mě nespletou, závratě nevnímám
Stojím na skále déle než stovku let
Svět má namále, přesto se z mlhy zved’
Ránem voňavá políbím údolí
Hora nevstává - jen slzu udrolí
Stojím na skále, krajina procitá
Moudro přezrálé a cesta trnitá
Čínské pohoří, jezero ukryté
slunce nehoří v hedvábí rozpité
Stojím na skále s náručí dokořán
Svět má namále. Nečekej že to vzdám
Brána života
 Na břehu vod, z nichž návratu není
rozjímám o žití, o umírání
Není jen zrod a pomalé tlení
konci všech nadějí odvždy se bráním
Rf.: Divokou soutěskou Cháron se blíží
nebo jen strach, že nedojdu dál?
Habr se otřásá - listí ho tíží
otvírá náruč jak nebeský král
Nespěchám s tím, kdo krátil by chvíle
doteků milosti, když zem je vlahá
Na prahu zim je světlo tak milé
a řeka pod listím svůdná a nahá
V tunelu světla už jednou jsem byla
jak voda průzračná, svobodná v letu
Pak jsem se spletla a přeci dál žila
Znovu si přeříkám, že krásně je tu
Rf.: Divokou soutěskou...
Pod břehem vod se zrcadlí léta
svědkové zimy i podzimu, jara
Přijde mi vhod, že nad krajem létám
jak sirá zem jsem mladá i stará
Otec
U brány do nebe od věků bdíš -
nehřeje, nezebe pozemská tíž
Do slunce zahleděn přemítáš snad
- čím skončí tento den - proč Bůh má rád
Malý svět za zády, kam lísteček spad’
Vítr už nemá kdy ti na flétnu hrát
Vpíjím se pohledem, nebesa žhnou
jsi k Věčnosti zahleděn - snad pohrdáš mnou?
Jsi otec, jenž vrátil se z neznámých cest
a syn zatím ztratil se - je těžké to snést
Jsi učitel života - vždyť trpěl jsi sám
Rej barev se mihotá zve k nebeským hrám
Píseň větrná
Tajemné hrady z mlhy se náhle zjevují
nevím si rady - mám hledat poklad ve slujích?
Krkavčí lání - zaznívá temné krákání
Do hebkých strání ohnivá liška uhání
Zlatá, rudá, stříbrná pomaličku blednou
zazní píseň větrná strunou neposednou
Čápi už plují do krajin květů barevných
Z hor vichry dují, krutý mráz na zem stříbro dých’
Pod buky v listí sto ptáčku víří, hoduje
Vody se čistí - však se ten ráček raduje
Zlatá, rudá, stříbrná pomaličku blednou
zazní píseň větrná strunou neposednou
Kořeny
Kořeny vrůstám, nořím se...
Vrať se brzy domů, ptáčku
Ve skalách vysoko na římse
peří si čechráš do obláčku
Objímám zemi, cítím tep
Ten buben dunět nepřestává
Přesladká slova - zrádný lep
Jen jedna Matka je ta pravá...
Tůňka
Když voda vypráví, břehy se zachvějí
Všechny ty příběhy plné jsou nadějí
Z hladiny povstává snad jiná planeta,
kamenné zjevení, pohádka zakletá
Tůňka se zablýskla jak prsten zapadlý...
V srdci té planety náš svět se zrcadlí
|
