| Lesní pohádka Máje |
 |
 |
|
Znovu se v lese, na loukách a polích rozlila májová krása. Všechno kvetlo, ptáčci zpívali písně lásky. Nejvíc všechny překvapil brhlík, který po celý rok jen čtyřikrát za sebou hvízdá, když se však na jaře zamiluje, zpívá lépe, než slavíček. Zakloní hlavu a z hrdélka se mu linou písně tak tklivé a přenádherné, že vše ztuhne v posvátném opojení a lásky v srdcích všech posluchačů valem přibyde. Krteček tou dobou má více starostí, než jindy. Dává na všechny zamilované pozor, protože v poblouznění jsou schopni padat do roklí, lámat si packy či křídla, zapomínají jíst a pít, nemohou spát a mluví z cesty. Krtkova kamarádka lasička Helenka měla po zimě nádherně lesklý kožíšek, v očích jí jen hrály šibalské plamínky a trošku se rozhlížela po nějakém ženichovi. Její bělostná náprsenka skoro házela prasátka v jarním slunci. „Helenko, tobě to dneska sluší! Jsi jako princeznička,“ vysekl jí Krtek poklonu. „Ale nepovídej, ty lichotníku,“ zapýřila se lasička, zjevně potěšena pochvalou. Vtom se na pasece objevil krasavec, o jakém nejedna lasice snívá. Přitočil se k oběma přátelům a úlisným hlasem se představil: „Krásný den, spanilá slečno a milý příteli. Mé jméno je Ríša a právě jsem obsadil rozhlehlý byt po velké hraboší rodince, která se před měsícem odstěhovala do skladu obilí. Mohu vás pozvat na odpolední čaj? Právě jsem uklidil, jako bych doufal v návštěvu.“ Helenka sklopila oči, ani nepípla, Krtek odpověděl: „Velmi rádi, milý sousede. Stejně se něco žene, bude lepší se schovat.“ Návštěva se vydařila, mateřídouškový čaj s pampeliškovým medem byl skvělý. Ríša nerad přiznal, že ho tam našel po minulých obyvatelích, protože Helenka chtěla znát recept. Na druhý den Ríša vyhledal Krtka a zevrubně se ho na krasavici lasičku vyptával. Krteček mu ochotně prozradil, že miluje čerstvá vajíčka, nejraději od slepic hospodyně Kubánkové z dolní vesnice. A že se ráda v noci prochází při měsíčku na kraji lesa a ze všech souhvězdí nejvíce obdivuje Casiopeu. Z barev má nejraději žlutou (protože připomíná sluníčko a žloutek) a ráda poslouchá zpěv červenky při západu slunce. O několik dní později uviděl Krtek zasněnou Helenku ležet v pampeliškách s očima roztouženě upřenýma k lesu. „Copak ty se už ničeho nebojíš? Vždycky jsi se měla na pozoru před celým světem a teď se tu vystavuješ uprostřed louky. Nejsi nemocná?“ „Ach,“ vzdychla Helenka. „Jsem šíleně zamilovaná. Ríša je nejen nejkrásnější Lasica na světě, rytíř každým coulem, ale je snad i jasnozřivý!!! Včera mi přinesl moc dobrá vajíčka od Kubánkové a kytici blatouchů. Před několika dny mě pozval na noční schůzku na kraj lesa a – považ – má rád Casiopeu! Dnes mě vezme na červenčí koncert! On je tak úžasný...“ Než se Krtek zmohl na slovo, přiřítil se Ríša, ani ho nepozdravil a zmizeli s Helenkou kdesi v lese. Asi týden Krtek lasičku nepotkal. Už se mu stýskalo, chyběla mu ta roztomilá kamarádka. Pak ji zahlédl několikrát u lesa, ale pokaždé utekla. Nerozuměl tomu. Počkal si na ni večer u Kubánkové a konečně – objevila se! „Helenko, ty se mi vyhýbáš? Je mi po tobě smutno...“ „Nechoď mi na oči, ty zrádče!!! Že se vůbec opovažuješ mě ještě oslovit po tom, co jsi mě u Ríši tak pomluvil.“ „Cože???“ vyděsil se Krtek. „Já že jsem o tobě špatně mluvil? Vždyť jsem jen-“ „Nebav se s ním!“ vpadl do jejich hovoru Ríša. „Už jsem vajíčka sebral, máme na spěch!“ Odvlekl Helenku a zkoprnělý Krteček se vůbec nezmohl na slovo. A bylo ještě hůře. S Krtkem přestali mluvit všichni. Dokonce i Myška a Žížala. Byl tak nešťastný, že pořád jen plakal. Konečně se nad ním slitovala Myška: „Proč tak naříkáš, Krtku? Je to proto, že s tebou nikdo nemluví? A divíš se? Prý jsi Helence o Ríšovi řekl, že mu je více let, než tvrdí, má z minulosti velké dluhy a je hodně nemocný, takže nemůže mít dětičky. A chtěl jsi mu jí přebrat. To bylo opravdu hnusné!!!“ odfrkla Myška na závěr. „Myško, Myško... fňuk fňuk... přeci mě znáš tak dlouho! Achich ach... Nic takového jsem neřekl!!! Naopak – prozradil jsem mu všechno, co má Helenka ráda, aby si ji mohl lépe namlouvat... ach fňuk ach ach.“ Vtom se zpoza keře prosmekla lasička, která rozhovor vyslechla: „Tak takhle to bylo! Ten syčák! Proto on věděl o všem, co mám ráda. A aby to mohl vydávat za své zázračné schopnosti, očernil tě. Mně zas přesvědčil, že jsi mu o mně řekl, že jsem hodně do větru a házím očima po kdekom. A také, že si vyběluji náprsenku kysličníkem.“ Krtek jen nevěřícně kroutil hlavou. Myška měla oči navrch hlavy. A hned to utíkala všem říci. Večer se všechna zvířátka i ptáci sešli na pasece a uspořádali pro Krtka večírek na usmířenou. Ríša se odstěhoval neznámo kam. Helenku si namluvil moc hodný chlapec jménem Jeník a měli spolu čtyři kloučky krásné a mrštné. A v lese už nikdo pomluvy nešířil. |