| Krtek a podzimní dým |
 |
 |
|
Les pomaličku odkládal na zem podzimní listí, a tak se okrášlil nádherným kobercem v barvách ohně, slunce a země. Zvířátka měla napilno. Veverky pobíhaly sem tam a nosily si zásoby do pelíšků, ptáčci se oděli do načechraného, barevného zimního kabátku a byli náhle o mnoho větší. Všichni jedli, co se do nich vešlo, aby jim narostly vrstvy hřejivého sádlíčka na zimu. I Krtek měl napilno. Vyhloubil si zimní pelíšek až ve vrstvách, kde zem nepromrzá a také si tam uložil něco na zub na horší časy. Není však velký zimní spáč – když vysvitne sluníčko, nebo je mu dlouhá chvíle, vykoukne v zimě do světa. Občas přišel prudký déšť, po ránu mrazík postříbřil trávu i spadlé listy. Byl takový čas, kdy je nejlepší večer posedět s přáteli v teple a povídat si. Krtek vyhrabal krásnou velkou dutinu, kam se vešlo pár kamarádů. Jednoho večera žížala vyprávěla o svém dobrodružství s hladovým kosem, kterému po lítém souboji přeci jen unikla. Všichni naslouchali s očima navrch hlavy, protože žížala dokáže vyprávět tak, že je to snad ještě zajímavější, než byla skutečnost sama. Když byla v nejlepším, ozval se silný kašel, který neustával a blížil se. Dovlekla se mezi ně myška, záchvatem zcela vyčerpaná. Čmeláčci jí hned chtěli běžet pro léčivý nektar z lípy, ona je však zastavila: „Ne ne, děkuji, nejsem nastydlá. Jen jsem se – uh uh uh uh – běžela do vesnice podívat se po nějaké dobrotě do sklepů - uh uh – ani jsem tam nedošla – uh uh uh uh... Z komínů několika domů se valí něco tak strašného, že jsem se tím málem udusila. Dnes je venku mlha, a tak ta jedovatá deka leží úplně u země.“ „I kožíšek ti tím nasákl, skoro mě ten pach rozkašlal také“, poznamenal plšík. „Ach ti lidé“, posmutněl Krtek, „zase myslí jen na to, jak ušetřit peníze a čerta jim záleží na tom, že zkazí vzduch. Znovu začali topit uhlím a k tomu ještě do kamen hodí vše, co jim překáží. Nejhorší jsou petláhve a gumové boty... To jsou tak hloupí, že nevědí, že otráví nejen nás, ale i sami sebe?“ Všichni kroutili hlavami. V tu ránu bylo po náladě, příjemný večer byl ten tam. „Vždyť mají na ty láhve takovou žlutou bednu na návsi, hned vedle lísky, která letos měla tolik dobrých oříšků!“ rozhorlil se plšík. „Jenže ta je poloprázdná, tam spíš láhve hodí výletníci, když jedou okolo. Místní přišli na to, že dobře hoří. Je marné, že jim někdo vysvětluje, jak je kouř z plastů jedovatý. Dým je venku, teplo uvnitř. A víc je nezajímá.“ poznamenal Krtek. „Krtečku, ty jsi takový moudrý, zkus zas něco vymyslet, jak bychom je to odnaučili!“ prosila ho zvířátka. To však bylo i pro něho těžké zadání. Odnaučit něco lidi, to není jen tak. Dali všichni hlavy dohromady a napadlo je, že by se něco dalo udělat s komíny. „ Mám nápad. Poprosíme větší ptáky – sojku, datla, strakapouda, ořešníka, krkavce – aby nám pomohli.“ konečně na něco přišel Krtek. „Myšky domácí budou hlídat, a jakmile uvidí, že lidé strkají petláhve do kamen, řeknou to sojce, ta všechny svolá a udělají nálet s kusy mechu, kterými ten ošklivý komín okamžitě ucpou. Musí být hodně rychlí, aby se moc nenadýchali. Zítra se do toho pustíme. Pojďme se teď na to vyspat.“ Od následujícího dne se začaly ve vesnici dít zvláštní věci. Každou chvíli někdo vyběhl s hlasitým kašlem z chalupy, lamentoval a čistil komín. Myšky byly stále na stráži a ptáci hrdinně nasazovali vlastní životy za záchranu ovzduší. Brzy se vypracovali k takové dokonalosti, že dokázali komín ucpat v mžiku. Jeden ze sousedů – ten trošku chytřejší – přišel na to, že se mu komín ucpe vždycky poté, co dá do kamen láhev. Večer se o tom v hospodě zmínil před ostatními, a těm rázem došlo, že u nich je to také tak. „Tak petláhve se spečou a ucpou komín. Když jsem to onehdá čistil, byl tam úpný špunt. Bylo to takové divné...“ mudroval jeden z vesničanů. „Ba, ba, takové divné... Je to pěkný sajrajt tyhle láhve od pití.“ uzavřeli nakonec a rozešli se domů. Od té doby byl žlutý kontejner na návsi pořád plný vzorně sešlapaných petek. A krtek si teď láme hlavu, jak to navléknout s gumáky a uhlím... To je asi nad jeho síly. Jedině – že by děti doma poprosily rodiče, aby topili dřevem, nebo plynem...? |