| Krtek a král |
 |
 |
|
Jednou se stalo, že k lesu přijel veliký stroj a začal rýpat a nakládat spoustu zeminy. Vše se seběhlo tak rychle, že se v té obrovské hromadě ocitl i Krtek, který příliš tvrdě spal a nestihl utéci. Obrovské auto kodrcalo po silnicích několik hodin, pak někde zastavilo a vyklopilo celý náklad i s ním. Krteček byl celý vyděšený a honem pelášil někam pryč, ani nevěděl kam. Byla tma, a tak se zavrtal, aby byl v bezpečí. Znovu tvrdě usnul. Když se ráno probudil, cítil zvláštní pachy a slyšel zvláštní zvuky. Opatrně vylezl ven a užasl. Ocitl se v neznámé krajině, jakou nikdy neviděl. Kolem se pásli koně, kteří nebyli ale vůbec obyčejní: byli černobíle pruhovaní. O kousek dál zas byla další a další roztodivná, zvláštně vonící zvířata a ptáci. Krtek stál s pusou dokořán a vůbec si to nemohl v hlavičce srovnat. Poblíž uslyšel zapísknutí. Byla to malá myška, skoro stejná jako jeho kamarádka z rodného lesa: „Moc tady neokouněj, Krtku, nebo se ti něco zlého stane. My maličcí si tu musíme dávat velký pozor, aby nás neulovila nějaká šelma!“ „Šelma? Co tím myslíš?“ zeptal se Krtek překvapeně. „No přeci hyena, kojot, vlk nebo velké kočky! Nikdy jsi neslyšel o zoologické zahradě?“ „To jsem tedy opravdu neslyšel. Co to znamená?“ „Lidé sem dovezli zvířata, ptáky a spoustu dalších živočichů z celého světa, všechno tu oplotili, aby nikdo neutekl a starají se tu o ně. Jiní lidé se sem chodí dívat a hrají si na to, že cestují po světě. Je tu africká část - v té právě jsme – a další umělé světadíly. Nás myšky tady dávají k jídlu velkým hadům. Ale já jsem utekla a zachránila se.“ „To je hrozné. Kam jsem se to dostal? Tolik se potřebuji vrátit domů! Všichni se už po mně jistě shání a dělají si starosti. Vůbec nevím, kde jsem, jak daleko je to od našeho lesa. Jel jsem dlouho velikým autem, pak byla tma...“ „Nechtěla jsem tě vystrašit, Krtečku. Jsou tu hodná a moudrá zvířata. Určitě najdeme nějakou radu. Pojď se mnou k malým opičkám – s těmi je velká legrace. Ten smutek přejde.“ A tak se vydali na blízký kopeček, kde vyváděly neuvěřitelné kousky malé opičky se zakroucenými ocásky. Chechtaly se na celé kolo, honily pošťuchovaly, házely po sobě ovoce, lechtaly se navzájem... Byl to opravdu obrázek k popukání. Krtek na chvilku zapomněl na své trápení a smál se s nimi. Brzy si ho všimly a seběhly se kolem něho. „Kdo jsi? Ještě jsme tě tu neviděly. Máš tu někde klec a výběh? Jsi tu nový? Co jíš? Umíš lézt na strom? Jíš banány?“ vyptávaly se zvědavě jedna přes druhou. „Jsem Krtek z našeho lesa a ztratil jsem se. Nevím, co je klec a výběh, na strom neumím lézt a nevím, co jsou to banány...“ „To nevadí, všechno tě naučíme. Nebuď smutný. Vezmeme tě k panu králi, a ten ti jistě poradí.“ „Kdo je to pan král?“ nechápal Krtek „To je lev – král zvířat, Je to vlastně veliká zlatá kočka s nádhernou hřívou kolem hlavy. Je už starý a hodně ho krmí, takže se ho nemusíme bát. V noci se k němu všichni scházíme a povídáme si s ním, protože je moudrý a má rád společnost.“ Jen se setmělo vydali se ke králi. Ležel na písku a byl impozantní – tedy velký, nádherný, obdivuhodný, skvělý. Opičky mu představily Krtka a ten mu vypověděl své trápení. „Neboj se, na něco přijdeme. Nejdřív mi ale vyprávěj něco o tom tvém lese. Mám moc rád vyprávění,“ řekl lev hlubokým dunivým hlasem, až se zem zatřásla. Pohodlně se uvelebil a upřel na Krtka své krásné zlaté oči. Krteček byl pěkně vyjevený, a tak pomaličku začal třaslavým hláskem vyprávět o lese, myšce, žížale, kolouškovi, sluníčku, prasátkách... Po chvilce se díky vzpomínkám v duchu přenesl do svého domova, rozzářil se a sypal ze sebe jednu příhodu za druhou. Vyprávěl tak nádherně, že zvířátka ani nedutala a králi v očích blikaly jiskřičky spokojenosti. Když Krtek skončil své povídání, vydechla myška s obdivem: „To bylo tak překrásné, že bych se tam hned s tebou vydala, abych to všechno viděla na vlastní oči.“ I všichni ostatní se předháněli ve chvále na Krtkovo vypravěčské mistrovství. „Co je to všechno platné, když už se tam asi nikdy nepodívám,“ posteskl si a zamáčkl slzičku. „Myslím, že vím, koho požádám o pomoc“, řekl lev. „Je tu s námi starý výr a ten se umí na dálku dorozumět se všemi sovami. Přináší nám zprávy odkudkoli.“ Co vám budu povídat. Výr snadno našel sovy z Krtkova lesa a ty za ním vypravily záchrannou letku, která ho ještě v noci donesla zpátky domů. Když se ráno probudil na své pasece, nebyl si jistý, jestli se mu to všechno nezdálo. I kdyby – stálo to za to. Od té doby Krtek přemýšlí o tom, jestli je to správné, když lidé dávají zvířátka do klecí a výběhů... |