|
 V životě jsou nádherné momenty, kdy si člověk může říci: „Teď se mi splnil sen...“ Mně se to stalo 15. května. Byla jsem na koncertě Bobbyho McFerrina, člověka, který svým dílem pro mne zosobňuje čistou radost ze života. Nekonečně rozsáhlý rejstřík barev a tónů jeho hlasu, kterým se často opájím jako nevyčerpatelným zdrojem inspirace, jsem si mohla vychutnat naživo. Dvě hodiny bez přestávky, bez oddechu a často jakoby bez potřeby nádechu nás obdarovával gejzírem hravosti, laskavosti, něhy i vášně.
Jediným gestem dokáže změnit dav v pěvecký sbor, vdechnout každému jednotlivci nadšení pro souznění a okrášlit tu harmonii duší a hlasů kaskádami tónů, zvuků, hudebních žertíků. Jako prorok na poušti zakloní hlavu a zpívá vroucí modlitbu. Diváci ji doprovází nekonečným tónem a nehostinný sál se naplní posvátnou úctou k Bytí.
Bobby byl na počátku hodně unavený v tváři. Postupem času se s ním začal dít ten zázrak, který dobře znám z okamžiků sdílení. Ta úžasná možnost podělit se s lidmi o to, co milujeme na život a na smrt, způsobí, že se odkudsi zevnitř, snad z hloubi srdce začne rozlévat celou bytostí teplo a záře. Člověk je v takových okamžicích schopen nadlidských výkonů, může se stát, že čte rovnou z nebe či zní přímo z ráje. Nic takového nepřijde, když je někdo jen sám pro sebe, jen sebou oslněný, toužící po obdivu...
V každém z nás je to kouzlo uloženo. Někdy se mi zdá, že nevědomky hledáme na svých cestách takové místo či bytost, které je mohou probudit... Když se tak stane, na okamžik zkrásníme, podobáme se andělům. Toužíme se pak na to místo či k tomu člověku stále vracet, abychom to prožívali znovu a znovu. Pro většinu z nás jsou to však okamžiky neopakovatelné a úporná snaha znovu si je vynutit přinese mnoho bolesti a zklamání. Bobby McFerrin ten zázrak vozí stále s sebou, pokaždé ho vyvolá... Jako v Mostu přes navždy od Richarda Bacha si přestavuji jednu z možných verzí mého dalšího života jako cestu fanatické fanynky, která svůj idol všude provází jako věrný stín a každý koncert je pro ni důvodem ke šťastnému žití. U ohně mistrova se hřát, u jeho nohou dlít a oblažovat svou duši hudbou bez hranic... Namísto toho žiji mnoho dalších verzí svého příběhu a cesty jsou nelehké, bolavé i krásné zároveň.
Mám mnoho přátel, z nichž každý je v něčem mistr. Například Štěpán je zahradníkem od Pána Boha a pod jeho rukama se z Rynartické zahrady stal rajský koutek. Chodíme spolu po zahradě a projektujeme další vylepšení. Musíme se často smát, protože máme úplně stejné nápady. Já však je v této oblasti na rozdíl od něho neumím dobře realizovat. A tak mám čistou radost z toho, že mi byl poslán. Jeho dlouhonohý pes Lugas tančí mezi květy a žádný nezlomí, ani když se řítí pro hozený tenisák. Je to mistr zahradnický pes.
Míša je mistr v tom, že  mu není nic zatěžko a umí si poradit ve složitých situacích, Káťa je nejšťastnější mezi těhotnými a jako jedna z mála lékařek se stále slunečně a léčivě usmívá (to však uměla i před početím). Boženka má léčivé ruce k masáži i vaření a tichou jemnou duši, plnou pochopení. Jitka mi kryje záda v džungli administrativy a k tomu je chytrá a vtipná... Snad mi ostatní odpustí, že se neocitli mezi příklady. Určitě ano – vždyť jsou to mistři!
Radost mám z toho, že ve škvíře vedle mých balkonových dveří zahnízdily modřinky a pod střechou rehek domácí, lidově zvaný čermáček. Na skalce kvete něžný lomikámen a proti oknu srdcovka, vyvolávající milé obrázky z dětství. Rododendrony a azalky mi touto dobou vyvolávají pocit života na zámku. Bylinky jsou už vhodné na přípravu skvělých čajů. Za plotem se večer pásla laň s kolouškem. Dívaly jsme se zhluboka do očí a zdálo se, že víme své. V korunách stromů libě pějí zvonci, pěnkavy, kosi i drozdi.
Světem zní Bobbyho zpěv. Kéž do nás vstoupí ta hravost, radost, humor, vstřícnost, blízkost. Kéž se dokážeme navzájem tolik povzbudit, že budeme překonávat sami sebe. Kéž nám není zatěžko myslet na druhé a pohladit je tehdy, kdy to potřebují. Kéž láska vítězí nejen nad lží a nenávistí, ale hlavně nad zbabělostí a leností. Velké lásky hodně bolí a přesto stojí za to. Čistá radost ze života prýští z Bobbyho hrdla i z našich srdcí. Jen se naše mysl nesmí toulat bůhví kde, když se to děje. Každou noc před usnutím slyším jeho hlas: Good night, sleep tight, thank you, God bless you...
©photo Stewart Cohen
|
