| ZÁKONY ROMEOVY |
 |
 |
|
Tehdy mi bylo opravdu smutno. Vrátila jsem se z půlnoční mše a v pocitu očištění jsem nahlédla, jak málo jsem byla připravena na tuto kapitolu svého životního příběhu. Zatoužila jsem po někom, kdo mne nebude zapírat, podvádět, týrat, ponižovat, zapuzovat... a vyšel z toho pes. Nevinné stvoření, od kterého se toho nedočkám. Nechci být osočena z misantropie, ale uvažme, že ve svých čtyřiapadesáti letech se těžko mohu cítit jako příslušnice kategorie žen, které si mohou neomezeně vybírat. Třebaže jsem úžasná, obdivuhodná, schopná učinit někoho nekonečně šťastným. v poslední době dokonce opět krásná, (a jak všem dochází i skromná), jsem sama. Je vysoce pravděpodobné, že tyto přednosti nejlépe ocení čtyřnohý obdivovatel, který nečučí na televizi, nečte bulvár, není příznivcem polygamie a je mu srdečně jedno, co si myslí sousedi. Ten bude ochotný přijmout skutečnost, že láska také bolí, žádá oběti a je třeba jí pomáhat z krizí, patřících neoddělitelně k životu. Tak přišel do mého života Romeo. Původním jménem Adonis. Již první setkání prokázalo, že není jenom krásný, ale že je i velmi něžný a neskonale rád se mazlí. Co více si moje nezničitelně romantická duše mohla přát? Je bílý jako padlý sníh, hedvábný, geniální a překypuje hlubokým citem. Všude mě následuje, lehá si vždy tak, aby na mě viděl. Zajímá ho všechno, co dělám. Sbíráme spolu na zahradě houby (našel sám velikého hřiba), odnášíme krtčí hromádky ke keřům, obdivujeme přírodu a krajinu, pozorujeme hodující veverky v našich lískových keřích, telefonujeme s mojí maminkou, věšíme prádlo, píšeme spolu toto povídání. Za pouhé čtyři dny vážné známosti jsme zažili tolik, co mnozí za celý život ne. Občas se poškorpíme, protože loužičky na bílých kobercích opravdu nemohu odsouhlasit a moje představy o tom, že nemůže být věčně na zahradě, jsou nepřijatelné zas pro něho. Pokaždé se však vroucně usmíříme a ten mír dlouho oslavujeme něžnostmi, hrou, sportem, zpěvem. Již první večer prokázal vůči mně neuvěřitelnou loajalitu, když v domě přítelkyně, u níž jsme v Brně nocovali, úhledně stočil hovínko do mé boty, takže neposkvrnil území hostitelky. Trpělivě přestál další dva dny harcování autem i odchod našich milých průvodkyň – Štěpánky a Jitky, k nimž opravdu přilnul, protože nám tu dlouhou cestu ulehčovaly láskyplnou pomocí všeho druhu. Podle vůně pochopil, že čajovna, kde jsme strávili druhou a naši první soukromou noc, je jedním z našich domovů. Začal hned vesele dovádět, pak vše pozorně zkoumal. Když jsme další den konečně dorazili do Rynartic, vypadal jako pohádková bytost, která právě kouzlem ke štěstí přišla. A já se tak cítím též. Díky jeho přítomnosti v mém životě se staly skutečností moudré zákony, které bych sama nebyla s to dodržovat:
To vše se přihodilo za pouhé čtyři dny společného života. Netroufám si odhadnout, co ještě přijde. Hledím tomu všemu vstříc s bezmeznou důvěrou a nedočkavostí. Prozřetelnost mě vzala na milost. Snad jsou mé hříchy odpuštěny. Snad už je neznásobím. Nebude to možné, pokud se budu řídit jedenácti zákony Romeovými. |
Po dlouhém a nepřehledném procesu toužení po pejskovi a několikanásobném zklamání (jeden zemřel dříve, než ke mně mohl přijít, pak jsem byla dvakrát neúspěšný náhradník – čekatel, pak jsem našla jednoho, ale nakonec ho dali jiným) jsem se prostřednictvím I'ťingu zeptala, zda si vůbec do života takovou bytost zasloužím. Začala jsem se bát, že je vůlí Prozřetelnosti, abych byla zcela sama a nikterak si to neulehčovala. Snad jsem po všech životních bolavých zkušenostech konečně zmoudřela natolik, že se nechci takové vůli protivit. Odpověď byla pozitivní s poukázáním na smysluplnost těžké cesty, vedoucí ke shledání... A tak jsem vyslyšela poslední nabídku z chovné stanice, kterou jsem na samém počátku toho toužení - o štědrovečerní noci - objevila na internetu.